Hubnutí po chemoterapii?

Jak na hubnutí po chemoterapii?

Rakovina. Píši to slovo s obrovským respektem, jakoby šlo o nějaké zaklínadlo. Je zákeřná, náhlá a želbohu je součástí našich životů.  Mrazí mě z toho, kolik síly je v lidech, kteří jsou postaveni před tento velmi náročný a dlouhý boj. Pro téma dnešního článku jsem se rozhodla na základě častých dotazů klientů v mé poradně. Klientů po chemoterapii, kteří se touží dostat zpět do kondice, přejí si zhubnout, sportovat a sami si neví rady se správnou skladbou jídelníčku. Popravdě nakopnutím pro bližší studování stravy po období chemoterapie byla moje nejlepší kamarádka z dětství, která si prošla a prochází nejtěžším zápasem ve svém životě. A že to je nějaká BOJOVNICE!

Zuzanka ale není jediná blízká osoba v mém životě, která si tímto bojem prochází, či prošla. A proto chci na úvod tohoto článku říct, že si vás všech bojovníků moc vážím a kdykoli ráda poradím se zdravým jídelníčkem!

Po chemoterapii je důležité nehubnout cíleně. Pokud má vůbec k nějaké redukci hmotnosti dojít, pak by měla přijít pouze jako vedlejší efekt správně sestaveného jídelníčku. Samotná strava přitom při léčbě nádorového onemocnění hraje zásadní roli.

Nevhodně zvolená strava, špatně sestavený jídelníček a absence esenciálních mikro i makroživin může způsobit poruchu látkové přeměny, celkové oslabení organismu a nakonec i negativně ovlivní výsledky léčby. Výživa jako taková totiž samozřejmě neslouží pouze k ovlivnění hmotnosti, ale v konečném důsledku zabezpečuje celkový chod organismu. Naše tělo je v mnoha ohledech závislé na živinách, které mu dodáváme, a má-li některých moc nebo naopak málo, může se to velice negativně podepsat na jeho kondici.

Slabost snižuje pacientovy naděje na úspěch

Miroslav Tomíška, docent na Interní hematologické a onkologické klinice Fakultní nemocnice Brno, se specializuje na podpůrnou léčbu a výživu při nádorových onemocněních a je zastáncem celkového přístupu: nedívá se pouze na pacientův „nádor“, ale na jeho celkový stav. A za optimální výsledek onkologické terapie nepovažuje stav, kdy pacient sice rakovinu překoná, ale vyjde z léčby pohublý, zesláblý, s narušenou imunitou a náchylný k jakémukoliv dalšímu onemocnění – a to právě vlivem celkové slabosti.

Hubnout by s nádorem neměli ani obézní

Nádorové onemocnění samotné a potom i chemoterapie mohou u nemocného zvýšit riziko podvýživy. Ohrožují jej totiž hubnutím, úbytkem svaloviny a tělesných bílkovin. Hubnutí tak vede spíše k oslabení organismu, a to i u pacientů, kteří jsou obézní. Ačkoliv obezita sama o sobě riziko vzniku některých nádorů zvyšuje, je lepší hubnout, než se něco takového projeví. S nástupem nemoci by totiž náhlá a rychlá redukce hmotnosti a ztráta svalů nemocného jen zbytečně oslabily a snížily by naději, že jeho tělo boj s proradnou nemocí přeci jen vyhraje.

V čem tkví nebezpečí podvýživy

Proč podvýživa tělo nemocného tak oslabuje? Odpověď je nasnadě: jejím důsledkem ubývá svalů, a tedy i fyzické síly, pacientovi schází energie, jíž potřebuje pro boj s nemocí. S tím souvisí celková únava těla i ducha a mysli, zhoršená funkce přirozené obranyschopnosti a s ní spojená vyšší četnost infekcí a zhoršená regenerace – hojení ran i rekonvalescence po operacích. Jenže jak zamezit nechtěnému hubnutí, když nemoc způsobuje nechutenství, zažívací potíže, nebo i narušuje schopnost těla zpracovávat a přijímat živiny ze stravy, kterou nemocný konzumuje? Díl viny mohou nést i obavy, nejistota a úzkosti plynoucí ze samotné existence nemoci.

Léčba a výživa na jedné lodi

Co v takových případech doktor Tomíška radí? Léčit nádor a zároveň podporovat výživu. Na prvním místě by přitom měla stát výživa přirozená, kterou je možné doplnit s pomocí speciálních nutričních doplňků. V některých případech je nezbytná i výživa umělá, která se podává nitrožilně tenkou sondou přímo do žaludku či střeva. Se samotným složením stravy by pak měl nemocnému pomoci nutriční terapeut nebo specialista vyškolený pro práci s onkologickými pacienty.

Zvyšovat příjem bílkovin, nesnižovat množství tuků

Obecné principy, podle nichž se v takových situacích postupuje, jsou následující: zásadní je zvyšovat pestrost stravy a obohatit ji o hodnotné potraviny, také se, pokud možno, vyvarovat různých dietních opatření, nevyžaduje-li to přímo zdravotní stav. Důležité je zajistit zvýšený příjem bílkovin a neomezovat příjem tuků, pokud to není kvůli zdravotními stavu nutné. Každý den je potřeba jíst zeleninu, ovoce a vlákninu. Nelze-li stravu přijímat jinak, je nutné ji podávat ve formě kašovité nebo jako pyré. Lepší je přitom konzumovat více malých porcí během dne. Podle doktora Tomíška je ale důležitý rovněž samotný přístup k jídlu. Tvrdí, že atraktivita jídla zvyšuje příjem živin, podobně jako příjemné prostředí a milá společnost.

Váš Krabičkujeme tým