Pozdravy z nemocnice!

Rozhodla jsem se napsat pár vět ke svému zdravotnímu stavu, protože jste tak úžasní a zajímáte se, že by mi trvalo týden, než bych všem odpověděla ve zprávách na faceboku.  A za týden, velmi doufám, už budu doma. 🙈

Přiznávám, že jsem na pár vteřin, kecám na pár minut (možná hodin no) přišla o úsměv… Ale pořád mám kolem sebe lidi, kteří mi tím mým blízkým smyslem pro humor úsměv vykouzlí zpět. Byť jen na chvilku. Mám od vás tolik krásných reakcí, že jsem se rozhodla vám napsat, co se děje.

Přišel totální kolaps. Přepracování a odpočinek vždy aktivní a nikdy pasivní. Málo spánku, stres, snaha vše stihnout a všem se zavděčit. A jak donutit zumba instruktorku k odpočinku? Připravit ji o sluch. Je to pár dní, co jsem postupně přestávala slyšet. Nejdříve jsem si myslela, že mám zalehlé uši po mém výšlapu na Triglav. Vyvráceno lékaři.  Je to hodně zvláštní pocit. Ve třiatřiceti letech se ptáte „co“?, nebo se natáčíte lepším uchem. V telefonu pro jistotu slyšíte jen chrčení a nadávate kamarádce, že nemá signál. Přitom já byla ta, co ztratila signál.  Mezi mozkem a tělem.

Nejdříve jsem doma prosila manžela, jestli mi bude píchat injekce do zadku. Odmítla jsem totiž hospitalizaci a infúze (protože mě přece čeká pracovní dovolená s klienty) a vyprosila si léčbu na doma. Měl mě do toho zadku spíš nakopat. Po pár dnech domácí léčby a mého neukázněného chování, kdy jsem ani polohluchá neodpočívala, se můj stav zhoršil. A já po probuzení najednou cítila, že teď mi ten můj chudáček organismus nedá nic zadarmo.

Takže hrdost a síla stranou. Jde se do špitálu. Laskavý pan primář mi dal 50% šanci na záchranu mého doposud perfektního sluchu. Takového sluchu, že slyším hudbu a cítím kroky, které do ní napasovat. Takového sluchu, že každá choreografie byla skoro hračka.  50/50 a já nevím, jestli se z toho čísla radovat, nebo plakat. Nevím totiž, jestli jsem si za to své chování zasloužila tak vysokou šanci, nebo tak nízkou šanci. Ale věřím, že ta nahoře (ahoj mami❤), se jen snaží zastavit ten kolotoč, ve kterém jsem a bude zase dobře.

Možná si řeknete, že jde jen o sluch. Vlastně nejde o život.  Ale v tuto chvíli si nedovedu ani na chvilku představit, že nebudu tančit, tvořit, poslouchat…

Takže děkuji všem za podporu a já jdu prostě jen ležet a nechat o sebe pečovat. Jsou tu na mě moc hodní ❤

P.S.: království za šéfovské kafe z caffé Maxu😂☕